3. křížová výprava

V roce 1187 přišla ze Svaté země strašlivá zpráva – sultán Saladin dobyl Jeruzalém. Papež Alexandr III., který se právě usmířil s císařem Fridrichem I. Barbarossou (Rudovousem), vyzval k další křížové výpravě a císař se na sněmu v Řezně r. 1188 rozhodl, že tažení sám povede. Přítomen byl i český kníže Bedřich (Fridrich) a zřejmě i moravský Přemyslovec markrabě Konrád III. Ota (pozdější český kníže Konrád II. Ota); biskup poslal na sněm pouze zástupce. Obě česká knížata se vznícena dobovým zápalem na výpravu přihlásila. Konaly se horlivé přípravy, ale než k výpravě došlo, kníže Bedřich zemřel (1189).

Nastalý boj o česky trůn Konrádovi ve splnění slibu zabránil (v souvislosti s kruciátami pro náš trůn už typické), čímž si ovšem od kronikáře výpravy Ansberta vysloužil zařazení mezi ty, „které ďábel svedl, aby opustili v době zkoušek Kristovu cestu“. Konrád se snažil slovu dostát alespoň tak, že na výpravu ve svém zastoupení vyslal příbuzného Přemyslovce – Bedřichova bratrance, knížete (pouze zástupny titul) Děpolta.

Zabil tím dvě mouchy jednou ranou. Kromě „účasti“ na kruciátě se zbavil i konkurence na trůnu. Na výpravu se ovšem přihlásila jen asi polovina císařem požadovaného počtu mužů. I tento problém byl rychle vyřešen. Kníže otevřel vězení a i odsouzenci na smrt mohli své hříchy odčinit v boji s nevěřícími.

Bohužel i tato výprava, stejně jako předchozí, skončila nezdarem. Císař Fridrich (pod jehož vedením, ale pod vlastními praporci, táhlo i české vojsko) zahynul brzy po začátku výpravy (ještě v r. 1190), když utonul při přechodu řeky Salef (Kalykadmos, dnes Goksu v Turecku), rovněž zahynul i jeden z jeho synů Fridrich Švábský.

Králové francouzský Filip II. August a anglický Richard I. Lví srdce se svářili (francouzský se později dokonce vrátil domů) a účelu výpravy nakonec nebylo dosaženo.

Vraťme se ale k českym oddílům, které se svou statečnosti velmi proslavily (což ovšem z jiného hlediska lze hodnotit i tak, že se např. už v Byzanci předvedly jako aktivní nájezdníci a jejich útoku na město Filadelfie zabránil až císařův rozkaz). Nejprve byly spolu s uherskými oddíly pověřeny tvořit předvoj císařského vojska, a to až do příchodu na byzantské území. Po smrti císaře Fridricha se pak část císařova vojska vrátila, část (a v ní i české vojsko) pokračovala pod vedením císařova syna Jindřicha (pozdější císař Jindřich VI.) až k Akkonu.

Brzy (21. 11. 1190) pak umírá i vůdce českých oddílů kníže Děpolt. Zde zprávy o české výpravě mizí. Zřejmě větši část jejích účastníků zahynula už v Malé Asii, nemnozí jistě na samotném Východě. Ztráty byly zřejmě obrovské. Víme však, že mnozí z těch, kdož se vrátili, si právě odsud vysloužili své ostruhy a erb, často i se symbolikou samotné Svaté země, např. šestihroté hvězdy, půlměsíce aj. v erbech české, moravské, slezské či lužické šlechty.

Doplňkové informace

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <blokquote> <ul> <ol> <li> <br> <p>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Each email address will be obfuscated in a human readable fashion or (if JavaScript is enabled) replaced with a spamproof clickable link.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Kontrola, zdali jste člověkem či robotem.