Druhá křížová výprava (1. část)

Roku 1144, za vlády knížete Vladislava II. (od r. 1158 král Vladislav I.) se křesťanstvo dozvědělo smutnou zprávu – padlo hrabství Edesske, záštita Jeruzalema. V celé Evropě povstalo velké znepokojení, že Boži hrob je ohrožen. Nejpřednější muž té doby, svatý Bernard, cisterciácký opat clairvauxský, mj. i „otec“ templářů, byl papežem Evženem III. Pověřen hlásáním nové křížové výpravy. Tehdejší Evropu vskutku svou ohnivou výmluvností uchvátil. A kam nedolehl jeho hlas, tam zasílal listy sálající svatou vroucností. Jedním z listů vyzval k účasti na druhé křížové výpravě též českého knížete Vladislava II. a českou šlechtu.

A víme, že olomoucký biskup Jindřich Zdík (přítel Bernarda z Clairvaux) se opravdu vynasnažil co nejvíce, aby Čechové nezůstali za ostatními národy. Naše země tehdy přímo zachvátila vlna křižáckého nadšení. Hned tři přední Přemyslovci přijali kříž: sám kníže Vladislav II., jeho bratr Jindřich a syn knížete Bořivoje II. Spytihněv. Velmistr johanitů Rajmund de Puy, když zvěděl, že český kníže přijal kříž, poslal mu klíče jednoho ze svých hradů ve Svaté zem a nabídl mu jej za sídlo jeho pobytu v Palestině spolu s četou řadových rytířů a sloužícími.

O osudech Vladislava a jeho vojska v této výpravě však panují dohady. Podle jedné verze (např. Kadlec – Přehled českých církev. dějin) se čeští křižáci připojili v r. 1147 u Dunaje k vojsku německému, jež vedl německý král Konrad III. Leč v Malé Asii u Dorylea (nyní Eskisehir v Tur.) stihla je pohroma. Byli obklíčeni tureckou jízdou, mnozí zde položili život, mnozí padli do zajetí, se zbylými hlad a žízeň dokonaly dílo zkázy: z 80 tisíc Konradových a Vladislavových těžkooděnců zbylo jen pouhých 7 tisic! Tento zbytek vojska pak prý Konrad s Vladislavem svěřili francouzskému králi Ludvíkovi VII., který právě přitáhl z Francie. Podle jiné verze Vladislav netáhl společně s Konradem, i když je české vojsko bezpochyby považováno za součást Konradovy výpravy. Až do osudné bitvy u Dorylea totiž prameny o české výpravě mlčí, nezmiňuje se o ní ani kronikař výpravy Otto z Freisingu, který byl navíc Vladislavovým švagrem. Teprve od byzantského kronikáře Kinnama se dovídáme, že po návratu od Dorylea se v Nikai (nyní Iznik v Tur.) Konrad s českým vojskem setkal. Vypadá to tedy, jako by se Vladislav bitvy u Dorylea vůbec nezúčastnil a táhl samostatně s několikadenním odstupem, podle některých dokonce až s francouzskou výpravou. A co naši kronikáři? Pražský kanovník Vincencius říká, že Vladislavovo vojsko utrpělo ztráty v bojích s Turky a že někteří účastníci výpravy dokonce upadli do tureckého zajetí. Vincencius jmenuje pouze dva šlechtice, z nichž jeden přišel o život a druhý upadl do zajetí. Takové ztráty by ale spíše odpovídaly pouze nějaké malé potyčce s Turky a tedy druhé verzi.

Doplňkové informace

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <blokquote> <ul> <ol> <li> <br> <p>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Each email address will be obfuscated in a human readable fashion or (if JavaScript is enabled) replaced with a spamproof clickable link.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Kontrola, zdali jste člověkem či robotem.