Úryvek z knihy Templáři v zemích českých králů – Morava

Jakým způsobem probíhalo přijímání nových členů do řad templářů? Stejně jako u ostatních vojenských řádů bylo přijímání nových templářů neveřejným obřadem. Nikdo mimo řád neznal jeho přesný průběh.

Noví bratři byli přijímáni při týdenních kapitulách v kapitulní síni sousedící s řádovým kostelem Přijímání bylo přesně vymezeno v článcích 657 – 678 pozdějšího rozšířeného Statutu řádu. Musel se přesně dodržovat jak ve slovech, tak i postupu.

Bezprostředně před obřadem samotným se uchazeč vykoupal v lázni. K iniciaci se dostavil už po rozmyšlení, na které měl dostatek času po prvním rozhovoru. Během té doby si ovšem uchazeče prověřoval i řád. Obřad se konal výhradně v noci, mnohdy až nad ránem.

Teprve po kladném výsledku prověření předstoupil uchazeč před kapitulu. Iniciaci řídil preceptor či zemský mistr spolu s bratrem knězem a mistrem domu (komturem) za přítomnosti bratří domu.

Pokud neměl nikdo námitky proti vstupu nového uchazeče do řádu, bylo pro něj posláno. Oděn do novického roucha s rozžatou loučí byl přiveden do místnosti sousedící s kapitulou, kde byl seznámen s velice tvrdým životem v řádovém domě. Po správném zodpovězení několika otázek, předvedli rytíři uchazeče před kapitulu, který zde poklekl před preceptorem, sepnul ruce a podle naučené formule požádal o přijetí.

Preceptor odpověděl žadateli stanovenou formulí, v níž vylíčil, jaké strasti ho v řádu čekají: „Nikdy nebudeš konati toho, co jest tvým přáním.Zvaž proto, ušlechtilý bratře, zdali jsi schopen tyto i jiné útrapy snášeti.“ Po odpovědi preceptor pokračoval: „Věz, ušlechtilý bratře, že společnost našeho domu nesmí nikdo vyhledati z chtíče moci, cti a majetku, ba ani pro pohodlí svého těla, nýbrž proto, aby se vyhnul hříchům tohoto světa, aby sloužil našemu Pánu, chudý a připravený káti se z hříchů pro dobro své duše. Věz, že každým dnem svého života budeš napříště sluhou a otrokem tohoto domu. Jsi k tomu pevně odhodlán?“ – „Ano, pane, s pomocí Boží.“  Na to se rytíři zvedají a modlí se Otče náš, kaplani vzývají Ducha svatého.

Následovaly opět otázky podle daného seznamu, na které již odpovídal před přistoupením ke kapitule. Jeden z rytířů přináší Evangelium, žadatel přikládá pravou ruku k Písmu svatému a přísahá, že bude na následující otázky upřímně odpovídat. Preceptor se opět ujímá slova a táže se postupně na tyto otázky: „Věříš v Boha, který nikdy nezemřel a nikdy nezemře? Máš ženu či snoubenku, jež si tě podle zákonů Církve svaté může vyžádat nazpět? Jsi již poslušný jinému Mistru nebo jsi v jiném řádu učinil slib? Dlužíš osobě světské něco, co jsi sám nemohl splatiti? Jsi zdráv na těle a nemáš skrytou nemoc? Slíbil jsi někomu peníze nebo dar odměnou za to, že ti dopomohl, abys byl přijat do řádu? Jsi rytíř a syn rytíře a urozené paní, zrozený z lože rytířského? Nejsi kněz ani diákon? Nebyl jsi exkomunikován?“

Po správném zodpovězení všech otázek preceptor naposledy varuje žadatele: „Chraň se lži, neboť jestli jsi zalhal, budeš jako křivopřísežník z našeho domu vypuzen!“ a obrací se na rytíře dvanáctičlenné přijímací kapituly, zdali někdo z nich nemá připomínky k dosavadnímu chování žadatele. Když přítomní bratři shledali, že nic nemluví proti přijetí, kandidát poklekl a položil ruku na Bibli otevřenou na místě, na kterém je při sloužené mši přijímáno tělo Páně. Pak zazněly jako slavnostní zpěv přísahy.

Poté se preceptor opět obrací k žadateli, tentokrát s výčtem požadavků, ptá se například: „Slibuješ Bohu a Marii, naší Paní rozmilé, že napříště, po všechny dny svého života budeš poslušen Mistra Templu a kteréhokoli velitele, který bude nad tebou?… Slibuješ Bohu a Marii, naší Paní rozmilé, že nebudeš míti majetku svého?... Slibuješ Bohu a Marii, naší Paní rozmilé, že silou, již Bůh ti propůjčil, dobudeš zpět Svatou zemi jeruzalémskou a že střežiti a chrániti budeš všechen křesťanský statek?... Slibuješ Bohu a Marii, naší Paní rozmilé, že zamlčíš komukoli jinému i bratru jiného řádu otázky, sliby vše ostatní z tohoto velkého dne?“ A on vždy odpověděl: „Ano, pane, k tomu mi dopomáhej Bůh!“

Preceptor na to odvětil: „A my, ve jménu Boha a ve jménu svaté naší Paní Marie a ve jménu svatého Petra Římského a našeho Otce papeže a ve jménu všech bratří Templu, my tě připouštíme ke všem dobrodiním domu, jež od počátku byla činěna a která mu budou činěna až do konce. Přijímáme tebe, tvého otce, tvou matku a všechny příslušníky tvého rodu, kteří jsou odhodláni účastniti se našeho konání. Stejně i vy přijímáte nás do všech dobrých skutků, jež jste vykonali a ještě vykonáte. Přislibujeme ti za to pouze chléb a vodu, zaručujeme prostý řádový šat a přebohatou námahu a práci.“

Nato vzal mistr řádový bílý plášť s šarlatovým křížem, položil jej novému bratru kolem krku a stáhl šňůrky. Preceptor pozdvihl přijatého, aby jej na znamení míru políbil na ústa, jako i bratří kaplani ho rovněž políbili. Následovala cesta do kostela (kaple) a přísaha: „Přísahám, že svá slova, síly i život zasvětím obraně víry v jediného Boha a tajemství víry; slibuji, že se podřídím a poslušen budu velmistra řádu; zaplaví-li Saracéni zemi křesťanskou, moře přeplavím a bratry své osvobodím; pomocnou ruku svou církvi poskytnu, jakož i králům proti vládcům nevěrců; pokud nestanou proti mně víc než tři nepřátelé, bojovati budu a na útěk se nedám; sám třebas do boje s nimi se dám, budou-li nevěrci…“