Bratr Ekko

Kde chybí dostatek přesných informací, objeví se hromady spekulací. Podobné je to i s osudy bratra Ekka, nejdříve komtura, posléze představeného celé jedné provincie, jakkoliv malé ve srovnání s rozsahem majetku templářů ve Francii či jinde, který otiskl nesmazatelnou stopu v dějinách českých zemí. Nenadále se zjevil, aby pak zase zmizel jako jezdec z neznáma.

V pramenech pojednávajících o působení templářů v českých zemích se jméno bratra Ekka objevuje až v první polovině roku 1292. To by znamenalo, že se na naše území dostal až po pádu města Akkonu (1291), poslední državy křižáků v Palestině. Nepřímým potvrzením o jeho účasti na těchto bojích by mohlo být vyprávění o jeho nadřízeném velkopreceptorovi Bertramu z Esbecke při obraně tohoto města zachycené ve veršované kronice Otokara Štýrského. K roku 1309 máme o něm poslední psanou zmínku a následně mizí společně s dalšími členy řádu z jeviště dějin.

Kdy a kde se Ekko narodil, ani kdy a kde zemřel netušíme. Podle jména, je domácí podobou jména Ekhard, se dá usuzovat na na Ekkovu příslušnost k německy mluvící jazykové oblasti, bez bližšího teritoriálního upřesnění. Rozhodně byl šlechtic, jinak by totiž nemohl v řádu učinit poměrně rychlou kariéru. Během tří let spravoval řádové statky na Moravě a v Čechách, do pěti let byl představeným celé provincie zahrnující jak Čechy a Moravu, tak část Slezska a majetky v Rakousku. Jako představený řádu a zkušený diplomat se samozřejmě pohyboval na dvoře českých králů – Václava II. i III. a na vídeňském vévodském dvoře. Po smrti posledního z Přemyslovců se stal podporovatelem nároků Habsburků na český trůn. Když tato kandidatura ztroskotala, je pravděpodobné, že templáři v českých zemích podpořili volbu Jindřicha Lucemburského.

Ekko za svůj domov a hlavní správní centrum považoval zřejmě Čejkovice. Usuzujeme tak z titulatury, která se objevuje v listinách, kde Ekko figuruje jako účastník obchodních transakcí či sporů, nebo jako svědek. Výjimkou je jen listina (1294) potvrzující prodej obce Vodochody biskupu Tobiášovi, kde má přiznaný titul Mistr a vystupuje jménem pražské komendy. Ta měla zřejmě jen rezidenční charakter. V ostatních listinách se používá titulatura s příslušností k Čejkovicím (např.: fratri Ecchoni, commendatori et cruciferis de Cheykovicz nebo domus templariorum de Schacvicz comendator či commendator in Schzaykovitz et in Vhrinaves).

Během Ekkova působení v Čechách a na Moravě řád získal další majetky a stále více se zabydloval. Jedním ze směrů majetkové expanze bylo vsetínsko, kde řád získal rozsáhlé državy půdy a podílel se na kolonizaci získaného území. Část získali templáři darem, část odkoupili za 250 hřiven stříbra a vybudovali tam mj. hrad Freudenberg. Je možné, že zde chtěli vybudovat pátou komendu. Ekkovu politickou a ekonomickou rozvahu a prozíravost dokumentuje pronájem tohoto vsetínského majetku velmoži Vokovi z Kravař na 31 let. Tento akt se uskutečnil v roce 1308, kdy už bylo ve Francii pozatýkáno celé vedení řádu, včetně většiny členů a v českých zemích probíhaly bouřlivé debaty a boje o nástupnictví na trůn po smrti Václava III. Ekko zřejmě doufal, že až se situace uklidní, řád získá majetek, který nemohl zabezpečit, v pořádku zpět.

Dalším směrem, kde moravští templáři získávali majetky bylo Rakousko. Jednalo se zejména o vsi v okolí Vídně, které tvořily další ekonomické zázemí pro expanzi řádu. Protože však v Rakousku nefungovala žádná samostatná komenda, bylo toto území přičleněno k českomoravské provincii a Ekko vedle majetků pro řád si dále rozšiřoval titulaturu (commendator prouincialis per Bohemiam. Morauiam et Austriam, et fratres domus in Shekwitz ordinis cruciferorom de templo).

Zisk co nejrozsáhlejšího ekonomického zázemí, tzn. držby půdy, bylo pro všechny rytířské řády nezbytnou nutností, neboť z těchto výnosů financovaly svá válečná tažení ve Svaté zemi. Díky své ekonomické a etnické univerzálnosti řády pomáhaly rozvíjet nové pracovní postupy a technologie, podporovaly také náročnější zemědělské činnosti jako bylo například vinařství, kdy jak na jižní Moravě tak v rakouských zemích rozšiřovaly plochy vinic.

V činnosti bratra Ekka lze právem spatřovat vyvrcholení působnosti templářů u nás, neboť ze tří velkých rytířských řádů (johanité, němečtí rytíři a templáři) se do českých zemí dostali až jako poslední a měli tak nejtěžší pozici. Jejich skromné majetky, se nedají s ostatními vůbec srovnávat. V držení měli pouze 4 komendy – v Praze na Starém Městě u rotundy sv. Vavřince, v Uhřiněvsi, nedaleko Prahy a na Moravě v Jamolicích a Čejkovicích, které zůstali nejzachovalejší památkou.

Doplňkové informace

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <blokquote> <ul> <ol> <li> <br> <p>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Each email address will be obfuscated in a human readable fashion or (if JavaScript is enabled) replaced with a spamproof clickable link.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Kontrola, zdali jste člověkem či robotem.