Potom, co byl osvobozen Svatý hrob (Jeruzalém) z rukou nevěřících (muslimů) při 1. křížové výpravě v roce 1099, bylo nutné Palestinu udržet v rukou křesťanů. Kromě západní aristokracie vznikaly i rytířské řády. Církev vítala regulaci středověké brutality a násilí k boji proti nekřesťanům.

Řád templářů byl založen v roce 1118 nebo 1119 devíti francouzskými rytíři v čele s Hugo de Payens (stal se 1. velmistrem) a Godefoi ze St. Omer, další zakládajícími členy mj. byli Hugo ze Champagne, André z Monbard, Archeumbard z Saint-Agnan, Nivard z Mondidier, Godemar a Rossalplnit (Rosal).

Společenstvo přijalo název Řád rytířů Templu, nebo Chudí rytíři Kristova a Šalamounova chrámu. Tyto názvy byly odvozeny podle prvního sídla poblíž jeruzalémského Templu. Jeruzalémský král Balduin II. jim daroval jako kasárna Skalní mešitu a a později mešitu Al - Aksá.

Stejně jako Johanité si vybrali řeholi sv. Augustina, ke třem řeholním slibům (chudoba, poslušnost, věrnost Bohu) přidali čtvrtý - ochraňování poutníků mířících do Svaté země.

Symbolem se jim stal červený kříž na bílém poli. Tvar kříže byl však často měněn. Uniformita řádu nebyla také přesně určena, rytíři měli bílí plášť, seržanti modrý, ostatní templáři nosili hnědý plášť.

Templáři požádali opata Bernarda z Clairvaux (svého mocného ochránce), aby sepsal jejich regule (72 článků), pozděli článků bylo asi 700. V roce 1128 byl Řád na koncilu v Troyes oficiálně schválen.

V Svaté zemi templářský řád nyní buduje mnoho kamenných hradů (Krak de Chevaliers). Dostává se mu podpora papežů. Roku 1139 papež Inocenc II. templářům odpouští desátky a povoluje vybírání daní na svých územích. Řád zachovává kontakty s východní Francií, odkud pocházejí první rytíři, buduje ekonomické kontakty. I spolu s majetky vstupujících rytířů a dary řád začíná tvořit svůj ohromný majetek.

Členy řádu se mohli stát jen šlechtici, a ti jak známo, měli vojenský výcvik. Řád neplatil výkupné za své zajaté členy (ti byli ovšem většinou stejně popraveni). Proto se nevyhýbali přesile a vždy bojovali až do úplného konce. Své domy a komendy stavěli na strategických místech - na okrajích aglomerací, u mostů, brodů, přístavů a cest. V očích křesťanské Evropy to byla elitní bojová síla a v očích muslimů obávaní nepřátelé.

Templáři měli jasnou strukturu. V čele stál velmistr, volený z rytířů. Velkopreceptoři stály nad 12 provinciemi v Evropě a 5 v Orientě (u nás Slovansko - Alemanská se sídlem v Brunšviku), nad menšími provinciemi stáli mistři (magistři). Představený domů a komend byl komtur.

Členové řádu se dělili do 3 skupin. 1. skupina byli rytíři, kteří zastávali nejvyšší funkce řádu. Druhou skupinu tvořili bratři sloužící - bratři seržanti (stejná výzbroj jako rytíři), bratři zbrojnoši (pěchota) a bratři řemeslníci (starali se o řemeslné práce).

Třetí skupinou byli kaplani, starali se o duchovní život. Později vznikla 4. skupina - tzv. Turkopolíři - byla to lehká jízda a pěšáci složení z obyvatelstva Svaté země. Mimo to stáli sluhové.

Po pádu křižáckých států (1291) Templáři přesídlili na Kypr a poté do Paříže. Začali se živit výhradně bankovnictvím, které vyvinuli k dokonalosti. Znali směnky, šeky, úvěry. Peníze se dali vložit do jiné komendy a v úplně jiné se mohly vybrat. Tím se snižovalo riziko ztráty kvůli přepadení. Tyto vklady a majetek byl uložen a církevní (templářské) půdě navíc pod ochranou rytířů. (Ve středověku se nikdo neodvážil krást a loupit v kostelech, proto vždy přežily války bez většího utrpení.) Templáři se stali finančními rádci evropských králů a půjčovali jim obrovské sumy. Jejich sláva a bohatství pro ně zároveň znamenala i jejich zkázu.

Francouzský král Filip Sličný, který měl u templářů obrovské dluhy. S cílem získat jejich majetek zinscenoval falešné obvinění z kacířství (mj. odmítnutí Krista při přijímání nových členů). V noci ze dne 12. na 13. října 1307 nechal Filip pozatýkat francouzské Templáře. Zhruba 15 tisíc templářů bylo zatčeno. Filip přitom využil slabosti papeže Klementa V; prakticky své loutky. Začal tak vykonstruovaný proces.

2.5.1312 nechal papež Klement V bulou Vox in excelso ve Vienne templářský řád zrušit. Majetky Templářů byly předány Johanitům, za pomoci místních mocí, část majetků byla uchvácena. Nejvýznamější představitelé řádu byli upáleni. 18.3.1314 je upálen i poslední velmistr Jaques de Molay.

Ve Španělsku se Templáři verdiktu papeže postavili na odpor, dlouhou dobu se bránili, když jim hrozilo vyhladovění, bylo jim slíbena možnost spravedlivé obhajoby. Inkvizitoři, kteří nemohli použít torturu prakticky žádné přiznání nezískali. Ve Španělsku s bývalých templářů a části jejich majetku vznikl Calatravský řád a v Portugalsku Kristův řád.

V Anglii, kde byli Templáři sice početní, ale nikoli bohatí, k výraznému úspěchu žalobců také nedošlo. Ve Skotsku později pod ochranou krále Roberta Bruce z templářů vznikli Starší bratři řádu Růžového kříže, do té doby pronásledovaní templáři bojovali pod jeho prapory proti Angličanům.

V Německu na synodě v Mohuči vedené Petrem z Aspeltu byly jednotliví členové řádu uznáni nevinní a osvobozeni, majetek byl převeden na Johanity.

Do Čech se templáři dostali za vlády Václava I. V roce 1232 založili první komendu v Praze u sv. Vavřince (ten později přestavěli podle vlastní architektury). Templáři dále sídlili v Uhříněvsi, další komendy měli v Jamolicích (tam postavili hrad Templštejn a vlastnili několik vesnic), Čejkovicích, vlastnili město Vsetín s hradem Freundsberg (za uvěznění velmistra Jakuba ho prozíravě pronajali Vokovi z Kravař). I U nás získali templáři politickou moc. Komtur Bertold z Gepzensteina byl rádcem Václava II. v 80. a 90. letech. Komtur pro Čechy, Moravu a Rakousko Ekko působil na českém dvoře, zvláště aktivní byl po smrti Václava III. Templáři u nás však nebyli tak silní,jako němečtí rytíři a johanité, kteří měli daleko větší přízeň šlechty a také majetky.